Ze studia dobových obrázků a dobových střihů mi vyšlo, že: dámské kalhoty se obvykle zapínaly na straně, na knoflíky nebo překrytým zipem; měly samozřejmě pas v přirozené poloze, ne-li trochu výš; a široké nohavice pro tu dobu typické vznikly tím, že se nohavice už od rozkroku střihly přímo svisle dolů, bez tvarování.
Tak jsem vzala základní střih, který jsem si před časem vytvořila podle kalhot, které mi sedí, a z něj jsem vyrobila střih, který by odpovídal požadavkům. Kromě výše uvedeného má střih poměrně široký opasek, šikmé kapsy (vyšly mi trochu větší, než by bylo dobré, takže příště ještě upravím) a poutka na opasek (s těmi se můj běžný šicí stroj dost potýkal a zlomila jsem na nich dokonce jednu denimovou jehlu...).
Látky jsem měla omezené množství - sháněla jsem ji předtím snad víc než půl roku (taky vzhledem k omezeným financím a tomu, že jsem ji nemohla shánět pořád). Netušila jsem, jak těžké je po obchodech sehnat úplně obyčejný bílý bavlněný kepr, všude jsou hlavně veselé potištěné látky... Nakonec jsem svůj vysněný kepr ukořistila v lednu u Kalců v Brně, mezi zbytky látek po slevě. Bylo toho asi 1,20 m, což není na kalhoty moc - mně se je z toho podařilo vymáčknout jenom díky tomu, že mám krátké nohy.
A díky tomu, že jsem vnitřní část opasku střihla z jiné látky (stará šatová sukně, která už mi dávno neseděla, ale materiál pořád dobrý) a v některých místech značně šetřila na švových přídavcích.
Tady to v některých místech opravdu bylo jentaktak.
Zip jsem všila v ruce - jednak to zvenčí líp vypadá, jednak si člověk líp ohlídá, jestli ho šije, kam má. Nejdřív jsem ho přichytila drobnými stehy a pak ještě upevnila okraj na vnitřní straně krokvičkovým stehem - to se normálně nemusí, ale zdálo se mi, že to bude v tomhle případě bezpečnější. (Zip je na boku a já mám rozdíl mezi pasem a boky docela velký, takže předpokládám, že zip bude namáhaný.)
Všimněte si prosím, že nahoře, kde je při zapnutí jezdec, je zip umístěný trochu dál od okraje látky - to proto, aby i jezdec zůstal překrytý. Jednoduchý způsob, jak zajistit, aby zip vypadal hezky! Nebo spíš hezky nebyl vidět. :-)
Tenhle trik jsem se naučila v online kurzu Susan Khalje na Craftsy; měla jsem obrovské štěstí a vyhrála ho v jednom giveawayi - děsné slovo v češtině - protože jinak je to pro českou studentku docela drahá sranda. Ale pro ty, kdo na to mají, to podle mě opravdu, opravdu stojí za to, protože i když se hned nepustíte do výroby couture šatů, v kurzu je spousta drobných triků tohohle rázu.
Například taky návod, jak jednoduše a účinně přišívat háčky a očka a jak vyrábět nitěné poutko, což jsem obojí na kalhotech taky využila. Vzhledem k malému množství látky jsem neměla dost na větší překrytí při zapínání opasku, takže jsem neměla prostor na háčky i očka a nitěné poutko přišlo vhod.
Při výrobě jsem se vůbec snažila dodržet postupy, které by byly v té době k dispozici - rovný steh, entlovací steh (cik-cak) a ruční šití. V některých místech jsem okraje začistila entlovacími nůžkami, což se taky dost dělalo.
Výsledný vzhled kalhot je, pravda, spíš něco, co by nosila slečna Barbora, ale protože mám v plánu si na základě tohohle střihu vyrobit i vysoce praktické kraťasy, střihu jsem ve svém osobním systému přidělila jméno Nancy, podle Ransomovy hrdinky.
Asi budou přece jen chtít nahoře něčím podšít, protože látka přece jen trochu prosvítá...
Největší výhoda kalhot, které jsem si ušila podle střihu, který mi zaručeně sedí, je ovšem to, že i když si dřepnu, netáhne mi, kam nemá, a ani moderní krátká trička (o to kratší, že mám trošku delší trup), se z nich tak snadno nevytáhnou!
Naproti tomu vlastnictví bílých kalhot a černých koček není úplně ideální kombinace.
A tady tenhle kocourek nebyl zrovna nadšený z toho, že jsem si z něj dělala módní doplněk...
