Takže jsem při svém nadšení pro empírové oděvy rozhodně nehodlala začít odshora, ale odspodu, tak jak se to má. Nejdřív košilkou, která zároveň chrání šněrovačku před potem a nečistotami, zároveň přispívá k její funkci; potom byla na řadě právě šněrovačka.
Přiznám, že výroba tohohle kusu prádla mi trvala asi čtyři roky, ale to je především tím, že jsem na něm často vůbec nepracovala... Taky mi trvalo sehnat konopný provázek na vyztužení (nevěřila bych, jak těžké je sehnat tak obyčejnou věc - v mém malém městě ho vůbec v žádném obchodě neměli, všude jen samá třepící se juta). Čili nějakou dobu to rozhodně trvá, zvlášť když to jako já vezmete z gruntu a šijete to celé v ruce, ale těmi čtyřmi roky se nenechte vyděsit. :-)
Tak tedy, takhle nějak vypadalo spodní prádlo v první polovině 19. století (podobné šněrovačky se nosily až do 40. let, i když s obměnami tvaru). Pokud si v nějaké knize o dějinách odívání přečtete, že dámy v empíru odložily korzety (a všechny české knihy, které jsem měla v ruce, to tvrdí), zas tak moc tomu nevěřte. Jak a co a proč přesně, to si nechávám na další příspěvek.
Teď stačí vědět, že empírové šněrovačky, na rozdíl od barokních / rokokových i potom viktoriánských korzetů, kde byl známý důraz na štíhlý pas, především podpíraly a oddělovaly prsa (na rozdíl od kónických rokokových korzetů, které byly vpředu hladké) a na štíhlý pas nebyl kladen zase takový důraz (spíš na obecně štíhlou, vzpřímenou postavu).
Nebyly také tak pevně vyztužené - většina dochovaných šněrovaček z téhle doby používá techniku provázkové výztuhy (v angličtině to najdete pod názvem cording). Další výztuhou pak bývala plochá dřevěná výztuž v "kapse" vpředu (anglicky se té výztuži říká busk, český ekvivalent je nejspíš planžeta - víc taky příště). Občas tu a tam i pár kostic, ale rozhodně mnohem méně než dříve.
To podpírání je skutečně podstatné a výrazné - když si člověk při prohlížení starých obrazů dává pozor, rozdílu si všimne. Kdo to hned nevidí, snad pochopí při srovnání:
Já v moderní podprsence
Já v empírové šněrovačce
Mademoiselle Caroline Rivière - Jean Auguste Dominique Ingres, 1806
Na tomhle obraze mi to bylo poprvé nápadné. Kvůli její podivuhodně široké hlavě a velkým očím jsem to měla za celkovou uměleckou licenci, ale když jsem si toho všimla i jinde a dozvěděla se o reálné existenci empírových šněrovaček, došlo mi, že za tím bude něco jiného...
